Jazykové úrovně CEFR
Určit vlastní úroveň pokročilosti není jednoduché. Často se necháme ovlivnit nedůležitými fakty jako počtem let, po která jazyk studujeme, známkou, se kterou jsme maturovali, počtem učebnic, které jsme si zakoupily nebo schopností bezchybně vyplnit gramatické cvičení. Žádný z těchto aspektů ve skutečnosti nehraje relevantní roli.
Úroveň pokročilosti je určena schopností jazyk používat v jeho mluvené a psané podobě v typických životních situacích.
Svou úroveň si můžete zkusit určit sami podle definicí společného evropského referenčního rámce pro jazyky (viz níže) nebo se můžete obrátit na nás.
Společný evropský referenční rámec
Dokument Rady Evropy, který představuje obecný základ pro jazykové vzdělávání v celé Evropě. Rámec definuje úrovně ovládání jazyka, které umožňují porovnávat pokrok studentů v průběhu učení se jazyku.
Úrovní ve Společném rámci je celkem šest:
-
A1 (Breakthrough) uživatel základů jazyka
-
A2 (Waystage) uživatel základů jazyka
-
B1 (Threshold) samostatný uživatel
-
B2 (Vantage) samostatný uživatel
-
C1 (Proficiency) zkušený uživatel
-
C2 (Mastery) zkušený uživatel
Každá z úrovní zahrnuje všechny, které jsou na stupnici pod ní.
Uživatel základů jazyka
A1: Rozumí známým každodenním výrazům a zcela základním frázím, jejichž cílem je vyhovět konkrétním potřebám, a umí tyto výrazy a fráze používat. Umí představit sebe a ostatní a klást jednoduché otázky týkající se informací osobního rázu, např. o místě, kde žije, o lidech, které zná, a věcech, které vlastní, a na podobné otázky umí odpovídat. Dokáže se jednoduchým způsobem domluvit, mluví-li partner pomalu a jasně a je ochoten pomoci.
A2: Rozumí větám a často používaným výrazům vztahujícím se k oblastem, které se ho bezprostředně týkají (např. základní informace o něm a jeho rodině, o nakupování, místopisu a zaměstnání). Dokáže komunikovat prostřednictvím jednoduchých a běžných úloh, jež vyžadují jednoduchou a přímou výměnu informací o známých a běžných skutečnostech. Umí jednoduchým způsobem popsat svou vlastní rodinu, bezprostřední okolí a záležitosti týkající se jeho nejnaléhavějších potřeb.
Samostatný uživatel
B1: Rozumí hlavním myšlenkám srozumitelné spisovné vstupní informace týkající se běžných témat, se kterými se pravidelně setkává v práci, ve škole, ve volném čase atd. Umí si poradit s většinou situací, jež mohou nastat při cestování v oblasti, kde se tímto jazykem mluví. Umí napsat jednoduchý souvislý text na témata, která dobře zná nebo která ho osobně zajímají. Dokáže popsat své zážitky a události, sny, naděje a cíle a umí stručně vysvětlit a odůvodnit své názory a plány.
B2: Dokáže porozumět hlavním myšlenkám složitých textů týkajících se jak konkrétních, tak abstraktních témat včetně odborně zaměřených diskusí ve svém oboru. Dokáže se účastnit rozhovoru natolik plynule a spontánně, že může vést běžný rozhovor s rodilými mluvčími, aniž by to představovalo zvýšené úsilí pro kteréhokoliv účastníka interakce. Umí napsat srozumitelné podrobné texty na širokou škálu témat a vysvětlit své názorové stanovisko týkající se aktuálního problému s uvedením výhod a nevýhod různých možností.
Zkušený uživatel
C1: Rozumí širokému rejstříku náročných a dlouhých textů a rozpozná implicitní významy textů. Umí se plynule a pohotově vyjadřovat bez zjevného hledání výrazů. Umí jazyka užívat pružně a efektivně pro společenské, akademické a profesní účely. Umí vytvořit srozumitelné, dobře uspořádané, podrobné texty na složitá témata, čímž prokazuje ovládnutí kompozičních útvarů, spojovacích výrazů a prostředků koheze.
C2: Snadno rozumí téměř všemu, co si vyslechne nebo přečte. Dokáže shrnout informace z různých mluvených a psaných zdrojů a přitom dokáže přednést polemiku a vysvětlení v logicky uspořádané podobě. Dokáže se spontánně, velmi plynule a přesně vyjadřovat a rozlišovat jemné významové odstíny, dokonce i ve složitějších situacích.